Cimbálovka

Je to neuvěřitelných 20 let, kdy jsem poprvé u vínka slyšela hrát tyhle šikovné chlapce (a taky děvčata) - cimbálovou muziku Primáš. Písničky, víno, zpěv - nádherné pohlazení po duši.

Pod tým naším okénečkem, V Zarazicách krajní dům, Jede šohaj z Vídňa, Ide poštár ide, Kdo má počernů galánku, A já taká dzivočka, Rožnovské hodiny, Ej zomrela mi žena, Rež, Vinohrady, vinohrady, Vínečko bílé ...

 

A tuhle máme s mojí kamarádkou Jaruškou nejradši:

Prší, prší, len sa leje
a já chodím bez nadeje,
nik mi chleba neukrojí,
ani vínka nenaleje.
[: Mal som milú, už ma nechce,
nech ju za to Pán Bôh ztresce.
Nie však velmi, len tak málo,
aby sa jej nič nestalo. :]

Vietor fúká, lístie padá
a do duše smútok sadá.
Nič ma v svete nepoteší,
už ma milá nema ráda.
[: Hoci iných tisím poznám,
ju predsa len vždy tak rád mám.
Prečo mňa Bôh tak potrestal,
že som ju lúbiť neprestal. :]

Jedného dňa vrátíš sa mi
a budeme spolu sami
v našej malej zahrádôčke
na lavičke pod lipkami.
[: Nespýtám sa, kde si bola,
nepoviem ti zlého slova.
Veď, ty si moja veľká láska,
ty si moja sedmikráska. :]